DOBRODRUŽSTVÍ PANA KOLEČKA – Pohádky od Hvězdy
Autorské čtení pro děti. Od 16:30. Pohádky jsou inspirovány skutečnými místy na Praze 6. Čte autorka knihy Michaela Mlíčková Jelínková. Koná se v rámci desátého ročníku celostátní akce Březen měsíc čtenářů na podporu čtenářské gramotnosti, kterou pořádá SKIP – Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky.
Příběhy
Myslíte si, že za opravdovým dobrodružstvím se musí do džungle nebo do vesmíru? Omyl! Dobrodružství čeká za rohem. Stačí se podívat na svět novýma očima a ani k tomu nepotřebujete růžové brýle. To ví i nerozlučná trojice kamarádů - pan řidič Kolečko, pejsek Šikula a veteránský autobus Šemík, kteří spolu bydlí u kouzelné obory Hvězda. Společně podnikají výlety do nedalekého okolí, během nichž se jim vždycky přihodí něco zajímavého a občas i napínavého - a vy u toho můžete být s nimi! Důležitou roli v příbězích hraje i příroda a její koloběh; každá ze dvanácti kapitol se odehrává v jiném kalendářním měsíci.
Místa
Pohádky jsou inspirovány skutečnými místy na Praze 6. Některá z nich zná každý, jako třeba Břevnovský klášter, jiná jen málokdo, jako třeba Manovku. Spojuje je to, že mají zvláštní kouzlo - genius loci. Možná vás překvapí některé informace v textu, jako třeba že Bílá Hora není nejvyšším místem v Praze, ale můžete si být jisti, že všechna fakta "sedí". Aby tomu tak bylo, strávila Míša spoustu času hledáním správných informací. Psala si tak třeba i s kastelánem z Řípu (zda není rotunda na Řípu postavená z bělohorské opuky) nebo s převorem Siostrzonkem z Břevnovského kláštera (jestli pěstuje bylinky). Jan také všechna místa navštívil, aby je věrně ilustroval.
Jak to všechno začalo
První kapitoly byly nejdřív jen vyprávěné příběhy, kterými Míša uspávala svého tehdy sotva tříletého syna Davida. Vracela se v nich ke společným příhodám z procházek v okolí jejich domu. Jako spousta kluků David miloval autobusy, ale jeho máma o nich tehdy v knihkupectví nenašla žádnou knížku. A tak jednou, když dovyprávěla pohádku a výjimečně hned potom (přitom) neusnula, sedla a napsala první kapitolu. A po ní další...David se pohádky záhy naučil nazpaměť, což se zjistilo tak, že když Míša jednou při čtení usnula, pokračoval "ve čtení" sám, až ho uslyšel táta. Ten později dokonce napsal jednu kapitolu, ale v knize se k tomu nepřihlásí. Schválně, jestli poznáte kterou. 🙂
